Rytířský turnaj na koních

Nevíte ,jestli úsloví Zlomit nad někým meč-má zárodek v rytířském souboji?

tak nějak naše byla celkem stará askoro nikdo ji neposlouchal,čemuž všakona nevěnuje pozornost

Jj, v tom ti rozumím... ta naše měla ještě takovej monotónní uspávaci hlas...

Salome:Zajímám se hlavně opsychoterapii..taky jsem toho dostpřečetla nejprve o autismu,pak o slepýchdětech atd..Já bych nemohla dělat třebav ústavech pro děti..asi bych toneunesla :o( Clary.Aldringen:mno tak veškole je psychologii jedna zhodin,kterou většinou naprostonevnímám..ale ne proto,že by mě tonebavilo-máme totiž nudnou profesorku

No tak to se přiznám že podobná témata jsou pro mě španělskou vesnicí... pod heslem "Někdy se spát musí" sem jako nejvhodnější zvolil právě tyto předměty...

pro poldíka.Jsem potěšena tvým zájmem o psychologii,pokračuj.Když tě bude něco konkrétního zajímat,ráda(pokud budu umět)odpovím.Asi budeš spíš orientovana na psychoterapii a psychologii jedinců se znevýhodněním.Je to těžká disciplína.Prošla jsem jí,(jen na fakultě a trošku na praxi),ale drtilo mě to.Jsem hodně melancholik,ale mám tenhle pobyt v melanch.ráda.

tak se taky připojím do debaty toSalome:taky se o psychologiizajímám,vlastně hlavně díky tomu,že mámpostiženého bráchu a vždycky jsme domaměli miliony knih..a s těmi dušemi je tonaprostá pravda

Necítím žádnou urážku..,čápče, velmi dobrá intuice,tohle přesně je praobraz v nás-tj.archetyp.Je to hluboko uložena informace do mozku od "prapředků".Každý má tuto informaci odlišnou,dle svého genetického vzorce.např.pro Clary A."jak by měla vypadat,nebo jednat tvá partnerka ?to co si odpovíš je hlavně podle tvé intuice(zkušenost je, podružná).Archetyp v nás má dominantní sílu.Nedá se změnit,jako třeba genotyp.Můžeme své archetypy jen potlačit a vůlí nenaplnit.Jsem začínající psycholog,zatím vím bezbečně to,že zlomené lidské duše těžko srůstají.

No, já, jak jsem to pochopila (a taky nejsem psycholog ), tak mi přijde, že archetyp je něco takovýho jako, co se ti nejdřív vybaví, když se řekne... a to asi na úrovni takových těch sotva zachytitelných napůl podvědomých pocitů. Třeba když se řekne "muž", tak si v podstatě představím někoho, kdo se středověkému rytíři dost blíží - žádná přeslazená bačkora, ale člověk, který mě sice bude chránit a opečovávat, ale na druhou stranu si taky dostečně důrazně bude schopen prosadit svou. Ale třeba to chápu úplně špatně, Salome?

Nevím co myslíš těma urážkama. Jen bych potřeboval to co bylo zmíněno dole přeložit i pro někoho, kdo se nikdy nezabýval něčím sociologie či psychologie. Prostě bych to potřeboval buď číselně, nebo polopatě...

Překlad?Je to dost zajímavé a určitě mně to zajímá!Urážky jsou trapné!Jsem též technik !JO a taky kydám hnůj.

Překlad?Je to dost zajímavé a určitě mně to zajímá!Urážky jsou trapné!Jsem též technik !JO a taky kydám hnůj.

Když si hraju na inteligenta tak sem obvykle ve škole a dělám tam elektrotechniku, jinak když mám volno tak buď tupě bušim nebo kydám hnůj, takže by se mi hodil nějakej překlad dole zmíněného pro blbce.

Vstoupím do vlídné debaty ještě s těmi archetypy.K hlubinné osobě patří i tzv.archetyp-praobraz,vystupující ve formě symbolů životně důležitých situací-cest-vztahů,které jsou analogií instinktů.Jsou to formy typických základních zážitků celého lidstva(např.hledání cti,putování za pravdou,narození,setkání s mužem-ženou svého srdce-svého archetypu).měla jsem namysli jak archetyp muže-ženy ve své realné podobě zkomírá.Myslím,že velký zasah dostal v období osvíncenství a pak v době totality.Dala jsem svým kolegům a přátelům otázku,jaký archetyp muže-ženy v sobě nachází.Je velmi zajímavé,že skončil(a zase začne),někde ve středověku ,v době rytířských klání a ženské noblesy.Ale je to samozřejmě celé jestě dál a složitější.

Je potřeba vzít v úvahu, že se nacházíme v době, kdy byla válka na denním pořádku a ne jako dnes kdy od poslední války uplynulo 60 let... Byla to takřka součást běžného života a tak se k tomu přistupovalo... Doba byla zlá...

Tak tak, na mnoha místech středověké literatury se lze setkat s tím, že rytíři bojovali rádi a když byl dlouho mír, tak to moc pozitivně nevnímali (už proto, že bez války nebylo válečné kořisti ). Vždyť kolik panovníků se třeba snažilo nějak omezit lokální válečná střetnutí ve svých zemích. Obvykle dost marně... Navíc je docela zajímavé si všímat, jak chování lidí mnohem víc zabíhalo do extrémů, a to na obě dvě strany. Rytíř tak mohl být jednou neobyčejně velkorysý a laskavý a jindy zas velmi krutý. Podle mého byly hranice přípustného a nepřípustného prostě nastaveny jinak než dnes. Válka byla jejich řemeslo, které je bavilo, což ovšem vůbec neznamená, že by to byli jen tupí bijci, které nic jiného nezajímalo. To by nebyla poptávka po celé té plejádě nádherných středověkých románů a básní, ale i obrazů, soch atd., které jsou dodnes obdivu hodné.

Rozhodně jsem nechtěl říci, že rytíři byli jen vrahouni, ale myslím si, že je nějak válka musela poznamenat. Nedovedu si představit, že bych někoho zabil a to tváří v tvář, bez toho, aby to ve mne nezachovalo nějaké výčitky. Myslím, že existuje spousta knížek, které popisují válku. Když dnes pojedu do války je velmi pravděpodobné, že svého soupeře, v okamžik, kdy ho zabiji,ani neuvidím, a i tato válka mění lidi, jak jen si jinak vysvětlit mučení a ponižování vězňů vojáky jedné nejmenované velmoci, ale co když to vše vidím hned z první řady?? Nevím, možná, a jsem si tím skoro jistý, máte pane Tankrede s bojovím sportem větší zkušenosti, ale dá se válka považovat za sport?? Několikero iluminací (např. z rukopisu Roman du roy Meliadus1360, rukopis Fays d´armes et de Chevalerie 1434 atd.atd.)zobrazuje bitvu s mrtvými jezdci proklatými kopím protivníka, rozseknuté přilbice i s kroužkovou kapucou, propíchnutá břicha, usekané končetiny atp. dá se toto vykonat bez emocí? je jasné, že rytíř byl schopný a velmi ochotný se radovat i Karel IV. píše ve svém dílu o radovánkách, ale také o svých vasalech, které musel silou usměrnit, plundroval okolí měst a obléhal je, krvavě potlačoval vzpoury atp.

Stane se...

Clary, zapomnel jsi na dvoreni seneznemu pohlavi...

Souhlasím. Stačí se jen podívat co musel rytíř zvládat: Boj s mečem i jinými zbraněmi, jízdu na koni, střelbu z luku, hru v šachy, plavat(to tehdy nebyla samozřejmost), tančit, skládat písně a hrát na hudební nástroj... (Je sice pravda že já bratra taky občas praštím kytarou když mě na**** a já ji mám zrovna v ruce ale typicky bojový nástroj to není)

ja chci jenom rict ze tuhle stranku rozdava andula a me ji dala taky at sem neco napisu!!tak sorry

Ještě bych se rád vrátil k charakteristice rytířů. Myslím, že popsat je jako nějaké "vraždící mašiny" je absolutně nepřesné. Jistě, byli nebezpeční, ale řekl bych, že asi tak stejně, jako jsou dnes vrcholoví vyznavači bojových sportů. Pokud jsou v klidu, jsou milí a zábavní společníci, nemají žádný problém veselit se se svým budoucím protivníkem, ale co je hlavní, pokud nastoupí k boji, jdou do něj bez emocí, bez nenávisti, samozřejmě s cílem zvítězit. Oni jsou totiž na toto dlouhodobě připravováni. I to by vysvětlovalo tak málo mrtvých protivníků v řadách rytířů, na čemž jsme se shodli. Proč by to mělo být jiné u rytířů, když i oni byli posíláni na výchovu a to zhruba od 7-14 a pak od 14-21 let? To platí na většinu. Samozřejmě, že se najdou vyjímky, kteří si počínali jako třeba od vikingů známí berserkři. Na druhou stranu byli i tací, kteří, byť se bojů účastnili, byli v podstatě slaboši, dostávali se do vlivů jiných, např. mám na mysli Guye d´Lusignan. Ale to všechno už závisí na povaze toho kterého člověka.

Souhlas, váha toho mýho halamy se dost mění... kdfyž se jen tak pase tak je těžkej a když mi stoupne na nohu tak je sakra těžkej

Diky za kompliment. S tou váhou stále nevím, stále mám pocit, že tuna je maličko nadsazena, ale ne zas tolik. Mým oblíbeným koněm je shirský kůň, přiznám se, že jsem ho na vlastní oči nikdy neviděl, ale podle příruček má mít hřebec min. 173cm (u klisen se uvádí 163cm) a váhu od 800kg do 1200kg. O něm třeba vím, že byl vyšlechtěn z anglických válečných koní "křížením s vlámskými koni, mechaniku pohybu zlepšilo přikřížení koní fríských" (citováno z www.darkwood.wz.cz). podle mého je dnes nemožné určit velikost a váhu středověkého koně. Jediným vodítkem by mohly být zbroje, ale kroužková čabraka či jiné ochrané odění se ze 13. příp. 14.století (pokud já vím) nedochovalo. Samozřejmě je několik zachovaných plátových zbrojí (pro koně (ty jsem také nevidě, byl jsem totiž jen v Museé de l´arme des invalides a tam mají "jen několik" zbrojí pro muže, nádherná expozice, ale trochu malá, a vše je tak z 15.-16. stol.- pro mne už ne tak popularní doba)), ale jde již o jinou dobu a myslím, že i velikost koně byla do jisté míry poplatná módě. Dále si myslím, že když nepotřebuji dosáhnout z koně na zem, a to rytíř většinou nepotřeboval, není nutné mít přiměřeně velkého koně k mé výšce (teda pokud necourate nohy po zemi), kdybych měl výšku kolem 150cm, myslím že mohu mít pod sebou dvoumetrové "tele". Jen pro zasmátí: Sám občas jezdím na poměrně velikém koni (+-173cm,taky ČT)a zkoušel jsem ho vážit, ale když rozdupl už šestou váhu, tak jsem toho raději nechal odhaduju ho podle boto-metru na 700kg, ale nevím, skutečnost může být naprosto jiná.

PRO ANDULU:::::::ANDULO UŽ SE UKLIDNI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!