Le tournoi des chevaliers

Skupina Honoris ukončila ke dni 4. 3. 2011 svou činnost.

Edmund z Valiere - smyšlený životopis

Edmund se narodil jako syn chudého francouzského šlechtice Fredericka de Avall. Základního vzdělání se mu však dostalo, naučil se číst, psát, počítat, dokonce i ke dvorské etiketě přičichl. Možná kdyby věděl, kolik kvůli jeho lepší budoucnosti rodiče obětovali, více by si těchto věcí vážil. Namísto toho se toulal po Chapelleském okolí a bojoval s bandity, netvory a draky. Imaginárními samozřejmě. Vrstevníci se mu vysmívali, ale on si z toho nic nedělal. Naučil se však celkem zdatně zacházet s rozličnými zbraněmi. Sagesse et honneur (moudrost a čest), to bylo jeho heslo, jeho zásady, jeho život a osud. Po několika letech „poflakování“ nastoupil do služby k panu Jeanovi la Bignoux. Toužil se stát rytířem, chrabrým a neústupným bojovníkem, a proto se snažil svému pánovi vyhovět, jak jen mohl. Jediná věc, kterou však svou oddaností dosáhl, bylo to, že veškeré dění kolem jen ničilo jeho ideály. Musel dělat věci, které byly v rozporu se vším v co věřil, co miloval, a stejně byl přehlížen. Po bitvě u Saint Phalier, kde zachránil život pana Quentinna z Chäteauroux, se konečně dočkal. Byl pasován na rytíře Edmunda z Valiere. Příliš pozdě! Díky událostem předchozího života, chování rytířů, panovníků a šlechty vůbec, zašlapal své pravé JÁ, moudré a čestné, do hloubi raněného srdce. Jedinou náplní jeho života se stal boj, který tak bravurně ovládal. Objížděl bitvy a v dobách míru rytířské turnaje. Mnohdy přímo uprostřed bitvy změnil stranu. Nikdy však k vítězící, právě naopak. Nadělal si spoustu nepřátel, což zajisté nikoho nepřekvapí, ale zdokonalil se se zbraněmi natolik, že se z něho stal obávaný nejen turnajový protivník. Nebojoval pro peníze, čest či slávu. Bojoval jen pro boj samotný. Je jen zázrakem nebo vůlí boží, že vždy vyvázl pouze se zraněními a zůstal tedy na živu. Často také zvítězil. Nikdy si však svou zaslouženou odměnu nevyzvedl. Před nedávnem se po království roznesla zpráva o velkém turnaji, pořádaném na samotném panovníkově dvoře. Mávl nad tím jen laksně rukou a pokračoval v cestě na jih. Jeho postoj, stejně jako směr jízdy, obrátily opačným směrem až zvěsti o tom, že se turnaje zúčastní jen ti nejlepší a nejspíš i nějaký princ. Tam přeci nemůže chybět!