Emotikony:
;-D :-D :-p ;-p ;-P 8-p >:-, =-> +-) :-B :-) ;-) :-)) :o))) :-D) :-] ;-] :-* B-| B-D 8-D 8-o :-/ .-/ ]:-( ]:-) :-@ :-[[ :-[ >:-[ :-? :-. :-{} =-{} 8-. :'-< :-( :-{ :'-( :-S 8-| .-( :-x

Skupina Honoris ukončila ke dni 4. 3. 2011 svou činnost.

Toto pole nevyplňujte (antispam): Toto pole nevyplňujte (antispam): Toto pole nevyplňujte (antispam):
>>> Následující tlačítko nemačkejte (antispam):

Celkem: 3312  
<< 30 | 31 | 32 | 33 | 34 >>

čápče 13.36:15 / 20. 01. 2006

Pro Clary.Aldringen: Contamine je velmi dobrý zdroj informací a co se nízké úmrtnosti rytířů ve válkách týká, tak to je dozajista tak. Na turnajích jich umíralo rozhodně víc, což byl taky jeden z důvodů, který církev uváděla při svých odsudcích turnajů. Ve válce se rytíři mezi sebou šetřili, to ale neplatilo ve vztahu rytíři - pěchota (mám za to, že to je taky popsané u Dubyho - prosím, nemysli si, že jsem člověk jedné knihy, ale v češtině nic jiného k dispozici není). Pěkně to je vidět třeba na sklonku slávy rytířských vojsk, za stoleté války - bitvy u Kresčaku a u Azincourtu rozhodli angličtí lučištníci. Zasypat rytířskou jízdu deštěm šípů bylo velmi nerytířské, na druhou stranu, že se z toho Francouzi nepoučili je taky fakt.

čápče 13.24:35 / 20. 01. 2006

Pro Salome: Pokud bychom vzali turnaj z úhlu pohledu muži - ženy, pak to jednoznačně byla velmi erotická záležitost. Tuším, že Duby v Neděli u Bouvines je označoval jako "tržiště manželů" a někde se zas popisovalo, jak dámy téměř v extázi ze sebe strhávaly rukávce, aby mohly svému oblíbenci dát zástavu a tak se "nepřístojně odhalovaly" (ale kde to bylo, si v tuhle chvíli nevzpomenu). K těm archetypům jsem tak úplně nepochopila, kam tím míříš...?

Clary.Aldringen 09.07:42 / 20. 01. 2006

Každý středověký válečník byl víceméně brutální a surový. A bylo v podstatě jedno zda sedí na koni či nikoliv. Co je ale důležité, tak podívat se na počty mrtvých rytířů. Mrtvých rytířů (nebo ještě před tím jízdních těžkooděnců) bylo poměrně málo. Jednak proto, že měli kvalitní ochranou zbroj, přes kterou někoho zabít není zas až tak jednoduché a za druhé proto, že mrtvý soupeř rovné se žádné peníze a zajatý soupeř rovná se poměrně slušná sumička. Na neurozené se toto samozřejmě nevztahovalo a tak ztráty na pěchotě byly značné. Příjde mi úsměvné líčení z jedné francouzské kroniky(úryvek tohoto textu je v níže zmiňované knize) že bějhem jakéhosi válečného tažení ve francii zahynulo behěm tohoto tažení 6 rytířů a ani jeden na následky války... jeden uklouzl na schodech, další spadl z koně, do dalšího uhodil blesk a tak dále. Tím chci řct, že mezi evropským rytířstvem existovala jistá pravidla která byla i přes brutalitu té doby jakž takž dodržována, narozdíl třeba od vikingů, kteří zajatce příliš nebrali.

Clary.Aldringen 08.53:30 / 20. 01. 2006

Pro čápče: Ještě k těm koním... když si vemeš současný tažný plemena(což jsou v podstatě potomci rytířských koní) tak jsou sice mohutná, ale až na výjimky ne moc vysoká. Když jsem byl menší chtěl jsem samozřejmě Fríse, ale teď vím, že by na mě byl výškově malej. Takže je potřeba rozlišit mezi malým drobným a malým mohutným koněm a rovněž nezapomínat na to, že kdo měl ve středověku 170 cm byl považován za velmi dobře rostlého ;-D

Salome 08.45:21 / 20. 01. 2006

Není proč nevěřit.Na začátku diskuse jsem měla namysli nejrozšířenější druh středověkého sportu pro privilegované -rytířský turnaj-kolbu,klání.Muže,honosící se drahoceným brněním a ženy,které hledaly v siláctví-aspoň obřadnou galantnost.V podtextu je samozřejmě valečnictví,brutalita.Myslím,že ani romantismus nic nezvrátil.Archetyp muže a ženy dostal zabrat,že?Vím,že jsem ztočila debatu jinam.Díky za názorovou kreativitu.

čápče 22.34:31 / 19. 01. 2006

Heuréka! Konečně někdo, kdo si nemyslí, že rytíři měli svatozář nebo že to byli princové na bílých koních. Válka byla jejich raison d´etre, žili jí a milovali ji. Těžká jízda byl ten ocelový hrot kopí středověkého vojska, elita. A oni si toho byli moc dobře vědomi. Myslím, že si nikdo z nás nedokáže představit, jak moc bezohlední vlasně byli. A kodex rytířských ctností pak nebyl nic jiného než sebeobranný reflex společnosti, jak je dostat trochu pod kontrolu. Ale musím říct, že právě tahle ambivalentnost je jedna z věcí, které mě na rytířství tak fascinují. A nikdo mi nevymluví, že ideál rytířství je to nejlepší, co Evropa vymyslela, že dámy? :o)))

Pavel B. 21.03:13 / 19. 01. 2006

2čápče a Tankred:S problematikou koňských plemen bych se přikláněl k názoru o účelném a člověku vyhovujícím křížení. Nemyslím, že by snad existovala přímo nějaká rasa, ale její zárodky již určitě. Je jasné, že byla velká spousta neušlechtilých koní, využívaných k "podružným" pracím. I podle mého je velikost koní na dobových zobrazeních zavádějící, vždy je zdůrazněno to co je potřeba, pokud budeme mluvit o tapiserii z Bayeux mám pocit, že dalším aspektem podivného zobrazení jezdce může být to, že je vytvořena ženou (bez urážky), přeci jen se žena nedostala tak často do vřavy a proto ji mohly některé technické věci uniknout a také bych chtěl upozorni, že jde o dosti stylizované dílo. Rád bych se vrátil k charakteru rytíře. Pro mne osobně je rytíř především válečníkem. Jistě, a je to i doloženo, se měl řídit nějakými pravidly, která ale, jako kterákoli pravidla, lze porušit a která se ve válce, v které je "dovoleno" všechno, jistě porušovala. Vycházím z toho, že již jako dítko bylo páže učeno bojové taktice a zacházet se zbraní. Mám pocit, že pravý rytíř, nikoli ten idealizovaný, byl surový a do jisté míry sobecký a bezohledný, jak jinak by mohl unést břímě války?

Tankred 17.12:52 / 19. 01. 2006

Je to tak, jak říkáš. I pán z Duhanu, Raimond by si to snad měl ještě pamatovat. Moje erbovní heslo je Hrdost a čest, když jsme vymýšleli jméno, myslím, že zrovna Raimonda napadlo dát tam část hesla a takhle nějak se to upravilo, že to dobře zní i vypadá. Každopádně to byla kolektivní tvorba. :-) Doufám, že to tak bylo, je to 7 let.

čápče 17.03:16 / 19. 01. 2006

Pro Tankreda: Malá odbočka od tématu. Pořád mi vrtá v hlavě název vaší skupiny. Latinsky čest je "honor", honoris je druhý pád od toho slova. eventuelně přídavné jméno čestný by mohlo být honorus, eventuelně honoratus. Ale fakt je, že honoris zní nejlíp. Tak jsem se chtěla zeptat jestli to byl úmysl...

Tankred 16.53:28 / 19. 01. 2006

To pro mě taky, ale v baroku začínají popsané jezdecké školy, tak proto. Ale opravdu jsem nemyslel, že by to mělo být obecně platné, spíš jsem měl na mysli některé extrémy. I když zrovna na tapiserii bych to osobně bral jako doplněk, protože Vilém Bastard byl přece jen z Normandie a to byl kraj vyhlášený svými destrier. Spíše si myslím, že se těm dámám, co to vyšívaly nevešli na ten pruh, který měly k dispozici a účelově je zmenšily. Jistě to ale nebudeme vědět nikdy. A to je na tom to hezké, jinak bychom neměli o čem mluvit. ;-)

čápče 16.50:18 / 19. 01. 2006

To bych ocenila. Osobně jsem si tjost nikdy nevyzkoušela a jsouce dámou, tak ani nevyzkouším, takže se musím spolehnout na to, co mi k tomu povědí praktikující turnajníci.

čápče 16.45:38 / 19. 01. 2006

Pro Tankreda: Baroko neumím, pro mě končí dějiny v r. 1526 :-D) U středověkých iluminací by to tak v některých případech asi mohlo být, ale třeba na takové tapiserii z Bayeux nebo v Knize o lovu vyrobené pro Gastona z Foix v 2. pol. 14. století k tomu podle mého není žádný důvod. A fakt je, že tam většinou disproporce mezi koněm a jezdcem zas není tak extrémní, i když na naše poměry asi jo ;-)

Tankred 16.27:47 / 19. 01. 2006

S tím ohnutím koně se mi to moc nezdá. Lanci zakládáš v určitém úhlu, tak by tam kůň neměl vadit a nevadí. Mám to vyzkoušené. To pro tjost. Taky by to pro koně bylo dost nepohodlné a za chvíli by mu mohla odejít záda, což by asi nechtěli. Určitě to ale neplatí pro turnaje a pro bitvy, kdy se kopí vodilo podél koně na náruční straně. S těmi úhly mi dej čas, mám takový pocit, že mám někde v nějaké knize rozkresleného jezdce s lancí a i s úhly.

Tankred 16.12:52 / 19. 01. 2006

Ona by ta výška koní na iluminacích mohla být i v tom, že důležitější byl rytíř a tím byl i upřednostňovanější - větší. A právě když se podíváš na iluminace z gotiky a pak na rytiny z baroku, role se úplně obrátily. Na těch barokních je kolikrát jezdec tak malý, že je to až směšné. A pod obrázky je pak napsáno, jaký že to je kůň, rasa a později i jakého měl otce. Teď neberu portréty šlechty, tam právě to byl ten odznak postavení. To zůstalo až do dneška, kdy velitelé (pokud tedy je použit v přehlídce kůň) jedou před nastoupeným vojskem na bílém hřebci. každopádně to tak bylo ještě za 2. sv. války.

čápče 15.48:30 / 19. 01. 2006

pro Clary.Aldringen: S Great Horse jsme u toho, co jsem chtěla říct na začátku - tyto koně už lze považovat za plemeno, protože mají jisté společné znaky, ale jak sám uvádíš, je to záležitost až 15. století. Naproti tomu pod pojem "destrier" se ti vejde vpodstatě cokoli, co přitáhneš do kolbiště a odjedeš tím tjost. Viz třeba Příběh rytíře - na čem jezdí Ulrich a na čem hrabě z Anjou. Oby to jsou dextrarii, ale že by jinak měli mnoho co společného, to ne. A když koukneš na středověké iluminace, tak většina rytířů skutečně jezdí na pozoruhodně malých koních. Měnit se to začíná tak v tom 14./15. století

čápče 15.29:25 / 19. 01. 2006

Výborně, tak se třeba domluvíme, myslím, že by to docela stálo za to. Mimochodem, kůň jako odznak společenského postavení je další krásné téma k diskusi. V té knize se píše, že kůň byl něco jako "občanský průkaz" rytíře. Což asi jo...

čápče 15.21:38 / 19. 01. 2006

souhlas. S tím mimochodníkem to bylo nepřesné. Byl to prostě lepší jezdecký kůň pro kohokoli, kdo si to mohl dovolit, což nižší a potažmo chudší duchovenstvo nebylo. Správné by bylo říct, že dextrarius svým určením byl pro rytíře. Obyčejně se na něm při přesunech nejezdilo, ale vodil se na ruce. Což je jedna z teorií původu jeho názvu - že byl voděn na pravé ruce - latinsky manus dextra. Jiná teorie říká, že se tak jmenoval proto, že byl učen cválat na pravou ruku, protože při cvalu napravo je kůň lehce ohnut napravo a tudíž nepřekáží lanci, která jde z pravé ruky na levý bok proti protivníkovi. Ale to se mi moc nezdá. Žádný soudný jezdec přece nenaučí svého koně cválat jen na jednu ruku a rytíři dozajista hlupáci nebyli. Navíc si myslím, že ohnutí koně ve cvalu je pro tento účel zanedbatelné.

Tankred 15.19:28 / 19. 01. 2006

Francouzsky neumím. Snad jen pár slov a to na překlad jistě nestačí. Ale mám přítele, který francouzsky umí, snad by se na to mohl dát, nějakou část jistě. Zvlášť, když budu dostatečně dlouhou dobu neodbytný.Pak bychom to mohli dát dohromady.

čápče 15.08:59 / 19. 01. 2006

Přesně tak. Dá se říci, že Nizozemí a Frísko jako oblast chovu ceněných rytířských koní se v pramenech objevuje cca ve 13. století. Krom toho byli velmi vysoce hodnocení i koně španělští. Což zůstalo do dneška - kdybyste si měli pořídit koně opravdu podle svého gusta nebyl by to snad frísan a andalusan ? :-) Na tuhle problematiku je skvělá knížka "Cheval en France au Moyen Age" Už jsem si kolikrát říkala, že si ji přeložím čistě jen proto, abych se se spřáteleným rytířstvem o ní mohla pobavit. Ale nějak není čas. Nechtěl byste mi s tím někdo pomoct?

Tankred 15.08:49 / 19. 01. 2006

Já mám 180 a koně KVH 183. Občas je to sranda, když mám na něj ve zbroji vylézt...:-D) To pro pobavení

Tankred 14.59:15 / 19. 01. 2006

Teď si tady mnu ruce, jak jsme se krásně sešli na těch regionech. A díky za ty sveřepce. Kdysi jsem vypomáhal ve stáji u jednoho dost starého trenéra, bylo mu 92 a ten takhle nazýval koně. Tehdy jsem to bral jako fakt a nepřemýšlel jsem nad tím. Teď už vím, odkud to pochází a je zajímavé, jak dlouho se to udrželo.

Clary.Aldringen 14.54:41 / 19. 01. 2006

A ještě něco. Nemůžeš říct, že jeden kůň byl pro dámy a duchovní a jiný pro rytíře. Duchovní pokud nebyli stavu šlechtického vůbec na koni nejezdili a samotný rytíř vlastnil koní několik: Jednoho velkého drahého do bitvy, obvykle jednoho nebo dva cestovní, a několik na materiál. A co se velkých koní týče, tak to také nebylo tak jednoznačné. V 15. století se mezi řytíři rozšířilo plemeno kterému se říká Great Horse, což byl mohutný rytířský kůň... používala ho však hrska rytířú a to ze dvou důvodů: 1) Cenově velmi nákladný2) Používali ho hlavně rytíři, jež se proporčně lišili od normálního vzezření té doby (viz můj případ, měřím skoro 2 metry a tak potřebuju koně min. 175 KVH) a rytíři, kteří mohli, tak jezdili na menších a obratnějších koních.Abys věděla že jsem si to jen tak nevycucal z prstu tak uvádím i zdroj, který se odkazuje přímo na francouzské a anglické kroniky té doby: Philippe Contamine: Válka ve středověku

Clary.Aldringen 14.42:55 / 19. 01. 2006

Musím souhlasit s Tankredem. Již staří římané popsali ve svých kronikách, že v dnešním holandsku se vyskytoval velký a nenáročný kůň, avšak velice nehezký. Nevím jestli tento popis byl dílem antického ideálu kráasy, ale jak znalci již správně tuší, jedná se o předka dnešního Fríského koně...

čápče 12.37:18 / 19. 01. 2006

A když už jsme narazili na staročeské názvy pro koně, nedá mi to nepodělit se s vámi o název pro chovné klisny a hřebce: byli to sveřepcové a sveřepice. Roztomilé, ne?

čápče 12.32:29 / 19. 01. 2006

Pro Tankreda: Děkuji za opětovné pozvání do diskuse. K těm koním. Ve své diplomce budu téhle problematice věnovat celou jednu kapitolu, takže je toho docela požehnaně, ale kdybych to měla shrnout, tak dnešní plemeno bych charakterizovala asi tak, že pořídíte-li si dnes v Arábii chovný arabský pár a dovezete ho do Čech, pak i po deseti generacích to budou pořád arabští koně. Pokud ale ve středověku narazíte v pramenech na geograficky určeného koně, pak to většinou znamená, že fyzicky pochází z té oblasti. Středověk dělil koně podle účelu, ke kterému byli určeni. Z toho pak vychází taková jako základní trojka, ve francouzštine to je destrier, palefroi a roncin. Destrier (latinsky dextrarius a česky nejspíš oř) je válečný a turnajový rytířský kůň, palefroi (latinsky palefredus a česky mimochodník) je cestovní kůň "lepší" sorty, tedy pro dámy eventuelně pro duchovní. No, a všichni ostatní se v zásadě řadí mezi roncins (latinský název je roncinus nebo runcinus, čeština žádný speciální název nemá, je to prostě kůň). Zajímavé je, že ve francouzských pramenech se téměř nesetkáte s všeobecným pojmenováním kůň, zatímco čeština to používá běžně.Jinak co se chovu koní týká, tak samozřejmě byly oblasti, které byly uznávané, právě jako Normancie a Flandry, zajímaví byli ale i koně jižních typů, tedy arabové. Protože co potřeboval rytíř - velkého, silného koně, který by ale byl temperamentní a obratný.

Celkem: 3312  
<< 30 | 31 | 32 | 33 | 34 >>

Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.
-- William Shakespeare
Hidden download of images (pre-loading): hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg hiddenImg
Skupina Honoris ukončila ke dni 4. 3. 2011 svou činnost.